Klíčovým milníkem v evoluci udržitelného rozvoje bylo přijetí Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 Organizací spojených národů v roce 2015, která stanovila 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) jako globální rámec pro dosažení udržitelnější budoucnosti. Cíle udržitelného rozvoje se zabývají širokou škálou problémů, včetně chudoby, nerovnosti, vzdělávání, změny klimatu a biologické rozmanitosti, a stanovují cíle a ukazatele, jimiž se má řídit úsilí států o udržitelný rozvoj. Vlády, firmy a organizace občanské společnosti stále více přizpůsobují své politiky, strategie a postupy cílům udržitelného rozvoje a uvědomují si, že pro dosažení smysluplného pokroku je nezbytná spolupráce mezi jednotlivými sektory.

Jak vysvětluje rámcový dokument Ministerstva životního prostředí ČR, obecným cílem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) je rozvoj kompetencí potřebných pro environmentálně odpovědné jednání tj. jednání, které je v dané situaci a daných možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí.

Environmentálně odpovědné jednání je chápáno jako odpovědné osobní, občanské a profesní jednání, týkající se zacházení s přírodou a přírodními zdroji, spotřebitelského chování a aktivního ovlivňování svého okolí s využitím demokratických procesů a právních prostředků. EVVO k takovému jednání připravuje a motivuje, samotné jednání je věcí svobodného rozhodnutí jednotlivce.

ESG je zkratka pro měřitelná kritéria v oblasti životního prostředí (Environment), společnosti (Social) a oblasti řízení podnikání (Governance). Tato kritéria umožňují posoudit, jak zodpovědně firma přistupuje k udržitelnému rozvoji a jak efektivně začleňuje tyto hodnoty do svého podnikání. Environment odkazuje na vztah podniku k životnímu prostředí, jak svými aktivitami ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Hodnotí se např. uhlíková stopa, využívání vodních zdrojů, vliv na biodiverzitu a další. Social se zaměřuje na jednu stranu na vztah firmy ke svým zaměstnancům v oblastech příjmů, rovnosti či rozvoji dovedností, na druhou stranu působení ven směrem k dotčeným komunitám. Governance poté odkazuje k řízení společnosti, firemní kultuře, whistleblowingu či transparentnosti. 

ESG poskytuje komplexní pohled na firmy, instituce, komunity či jednotlivce a na základě měřitelných kritérií umožňuje jednotlivé subjekty porovnávat v jejich vlivu na společnost a životní prostředí. To je jeden z hlavních rozdílů oproti tzv. společenské odpovědnosti firem (CSR), který je často vnímán jako méně strukturovaný a měřitelný. ESG nemá jeden omezený význam, ale je spojováno s mnoha oblastmi - od vykazování dat udržitelnosti, po rating firem a udržitelné investování. Je to metoda, kterou využívají firmy pro formulaci své udržitelné obchodní strategie a naplňují stanovené cíle.

ESG skóre se stanovuje na základě analýzy měřitelných indikátorů, které firma shromažďuje o svých aktivitách v oblastech životního prostředí, společenského dopadu a řízení. Tato data slouží k vyhodnocení jejího udržitelného chování. ESG skóre poskytuje důležité informace nejen samotné firmě, ale také potenciálním investorům, zákazníkům a dalším zainteresovaným stranám, které mohou lépe porozumět jejímu přístupu k udržitelnosti.

Hodnocení ESG skóre navíc pomáhá firmám identifikovat oblasti, kde mohou zlepšit své postupy, což vede k efektivnější alokaci zdrojů, posílení konkurenceschopnosti a vyšší transparentnosti. Pro investory pak skóre slouží jako nástroj pro porovnání firem v různých odvětvích a pro rozhodování v rámci odpovědného investování. Vyšší ESG skóre zpravidla naznačuje, že firma je lépe připravena na zvládání rizik, jako jsou právní spory, regulatorní tlaky spojené s klimatickými změnami nebo reputační problémy. 

Zdroje: 

https://csrd.cz/co-je-esg/
https://www.esgvpraxi.cz/co-je-esg

Inovační ekosystém je dynamický a vzájemně propojený systém, který zahrnuje různé aktéry (např. veřejný sektor, soukromé firmy, akademické instituce, investory a další), kteří společně přispívají k vývoji a implementaci inovací. Tento ekosystém zahrnuje složky technologické, podnikatelské, vzdělávání, výzkum i finance. Stěžejním prvkem funkčnosti systému je spolupráce mezi organizacemi, interakce aktérů a sdílení znalostí a zkušeností. Cílem je pak nalézat řešení konkrétních výzev nebo zlepšení existujících podmínek v daném sektoru pomocí efektivního vývoje nových produktů a služeb. 

Podstatu klimatického vzdělávání skvěle vystihuje Petr Daniš (2021) v publikaci Klima se mění - a co my?.

“Klimatické vzdělávání vede k porozumění probíhající změně klimatu, jejím přírodním i společenským příčinám a možným důsledkům na místní, národní a globální úrovni. Pomáhá lidem zapojit se do ochrany klimatu a celkové transformace společnosti na klimaticky spravedlivou společnost s nulovou bilancí emisí skleníkových plynů do roku 2050.

Klimatické vzdělávání je mezioborové a zahrnuje poznatky nejenom přírodních věd, ale také z oblastí pedagogiky, psychologie, ekonomiky, politiky, etiky a podobně. Uplatňuje aktivní formy a metody učení podporující kritické myšlení, informační a mediální gramotnost, demokratické hodnoty, občanskou angažovanost, naději, orientaci na řešení a budoucnost.”

Kreativa v obecném smyslu znamená schopnost vytvářet originální, nové nebo hodnotné nápady, řešení nebo umělecké projevy. V kontextu inovací, regionálního rozvoje a udržitelnosti lze kreativitu chápat jako schopnost vymýšlet a rozvíjet nové přístupy, metody nebo technologie, které řeší společenské, ekonomické a environmentální výzvy a v konečném důsledku přispívají k růstu a odolnosti komunit a regionů.

Management udržitelnosti se obecně týká procesu, kterým organizace plánují, provádějí a řídí své aktivity s ohledem na ekologickou, sociální a ekonomickou udržitelnost. Jeho cílem je minimalizovat negativní dopady organizací na životní prostředí a společnost a současně maximalizovat využití jejich pozitivních příležitostí.

Konkrétněji lze management udržitelnosti definovat jako soubor postupů a nástrojů, které organizace využívají k integraci udržitelnosti do všech aspektů svého podnikání, včetně strategického plánování, provozních procesů, produktového vývoje a komunikace se zákazníky. Zahrnuje také sledování a vyhodnocování výkonu organizace v oblasti udržitelnosti a průběžné zlepšování.

Management udržitelnosti má velký význam v dnešní době, kdy se stále více organizací snaží přijímat zodpovědné a udržitelné přístupy k podnikání. Jeho správné uplatňování může pomoci organizacím dosáhnout dlouhodobého úspěchu a současně přispět k ochraně životního prostředí a sociální spravedlnosti.

Podnikavost je individuální a kolektivní schopnost využít příležitosti a nápady ke generování hodnoty pro sebe a ostatní. Hodnota, která je generována prostřednictvím podnikatelských akcí, může mít různé typy. Může se jednat o kulturní, sociální, emocionální, environmentální nebo ekonomickou hodnotu (Více v Příručce Evropské komise k rámci EntreComp).

Vědecký koncept planetárních mezí, který představili v roce 2009 výzkumníci ze Stockholmského ústavu pro výzkum odolnosti, se stává jedním z klíčových prvků diskusí o udržitelném rozvoji. Vědci identifikovali devět klíčových systémů, které jsou pro lidský život nezbytné. Zároveň jsou tyto systémy již dnes výrazně narušené lidskou činností. Planetární meze ohraničují bezpečný prostor pro lidské aktivity. Jejich překročení vede k závažné devastaci ekosystémů, omezování ekosystémových služeb a ekologickým katastrofám, čímž se lidstvo posouvá z desetitisíciletého období klimatické stability do doby klimatické nejistoty.

V důsledku lidské činnosti dnes už šest z devíti mezí - změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, hromadění fosforu a dusíku, přeměna půdy, chemické zněčištění a úbytek sladké vody - překročili bezpečnou hranici, čímž se zvyšuje riziko neodstranitelných environmentálních problémů. Situace je o to závažnější, že dvě z těchto již dnes překročených hranic, ztráta biodiverzity a změna klimatu, jsou tzv. klíčové meze, které podmiňují fungování zbylých mezí. Výrazné narušení těchto systémů, jehož svědky jsme už dnes, proto představuje obrovské riziko pro budoucí blahobyt lidstva (Steffen et al. 2015). 

Johan Rockström, jeden z hlavních autorů výzkumu planetárních mezí, zdůrazňuje, že poprvé v historii lidstva hrozí reálné riziko destabilizace planetárních systémů. Toto desetiletí je podle něj klíčové. Klíčové bude, jak přistoupíme k ochraně klimatu a biologické rozmanitosti a zda dokážeme transformovat lidské aktivity, které vedou k degradaci přírody a jejích procesů. Vědci zdůrazňují, že jen tak lze zajistit bezpečný prostor pro budoucí lidské aktivity.

Pozitivním dopadem chápeme dlouhodobé, významné a udržitelné zlepšení nebo řešení sociálních nebo environmentálních problémů, které lze přičíst intervenci (sociální nebo ekologické inovaci) a kterou lze sledovat a měřit.

Sociální inovace jsou dle definice MPSV ČR nové a oproti dostupným alternativám lepší řešení (tj. účinnější, efektivnější, udržitelnější, spravedlivější), která naplňují naléhavé sociální (a environmentální) potřeby a zároveň vytvářejí nové sociální vztahy nebo spolupráce. Sociální inovace mohou zahrnovat nové produkty, procesy, služby, organizační uspořádání, technologie, ideje, regulace, institucionální formy, funkce a role, sociální hnutí, intervence a nové formy řešení sociálních potřeb.

Sociální inovace sdílejí společné charakteristiky:

• Novost (teda alespoň v regionu, kde se zavádějí): Skrz sociální inovace se zavádějí nové koncepty, produkty, služby nebo procesy, které se výrazně liší od stávajících řešení nebo přístupů.

• Pozitivní a dlouhodobý dopad dané sociální inovace: Jejich cílem je především vytvářet pozitivní změny, které zlepšují kvalitu života jednotlivců, komunit či stavu životního prostředí. Zaměřují se na dlouhodobý dopad a usilují o vytvoření trvalých řešení problémů.

• Inkluze: Zdůrazňují význam zapojení různých zúčastněných stran, včetně příjemců do procesu vývoje a realizace řešení.

• Škálovatelnost: Úspěšné sociální inovace lze rozšířit nebo přizpůsobit různým kontextům, aby se maximalizoval jejich dopad.

Sociální podnikání zahrnuje podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, nebo společenským znevýhodněním. Zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu (Více na stránce České sociální podnikání).

Udržitelnými inovacemi označujeme nové nápady, produkty, služby, modely fungování a procesy, které řeší sociální nebo environmentální problémy – nebo obojí. Tyto inovace se zaměřují na společenské potřeby a environmentální výzvy a nabízejí řešení, která jsou účinnější, spravedlivější a udržitelnější než stávající alternativy. Udržitelné inovace tak mohou být přínosné jak pro lidi, tak pro přírodu.

Inovátoři mohou pocházet z různých prostředí, z veřejných institucí, soukromých společností, nevládních organizací, komunitních iniciativ nebo od jednotlivců, a mnohdy spolupracují, aby dosáhli pokroku směrem k životaschopnější a spravedlivější budoucnosti.

Sociální inovace (tj. inovace sociální v účelu i prostředcích jejich dosažení) dle definice používané Ministerstvím práce a sociálních věcí ČR, představují ve stávajícím pojetí nové a oproti dostupným alternativám lepší řešení (tj. účinnější, efektivnější, udržitelnější, spravedlivější), která naplňují naléhavé sociální (resp. společenské) potřeby a zároveň vytvářejí nové sociální vztahy nebo spolupráce.

Environmentální inovace, často označované také jako ekoinovace, výrazně snižují negativní dopady na životní prostředí nebo zajišťují efektivnější a odpovědnější využívání přírodních zdrojů. Kromě toho však mohou také přispět k obnově a regeneraci přírody a podpořit její schopnost se obnovovat.

Ačkoli je obtížné vymezit sociální a environmentální inovace do pevně vymezených obrysů, při sestavování mapy udržitelných inovátorů vystupuje do popředí několik společných charakteristik:

• Novota: Tyto inovace přinášejí nová řešení pro určitý kontext nebo komunitu (v našem případě pro Vysočinu), i když samotná myšlenka nemusí být zcela originální. Důležité je, že je inovace nová pro lidi nebo místa, kde je zaváděna, například je nová pro daný sektor, trh, nebo uživatele.

• Plnění sociálního nebo environmentálního cíle s prokazatelným pozitivním dopadem: Udržitelné inovace se zaměřují na řešení sociálních nebo environmentálních problémů, popřípadě obou. Usilují o měřitelný a rozpoznatelný pozitivní dopad, který je účinnější než dosavadní řešení. Přínos inovace lze rozeznat, změřit a je citelný těmi, kterých se týká.

• Uvádění nápadů do praxe: Aby měly inovace skutečný dopad, je třeba je zavést do praxe. Ačkoli na naší platformě většinou uvádíme řešení, která jsou již aplikována, zařazujeme také nápady, které jsou blízko realizaci.

• Akční a efektivní kapacita: Udržitelné inovace posilují kapacity jak jednotlivců, tak komunit. Vytvářejí nové vztahy, role a aktiva, nebo zlepšují využívání dostupných zdrojů a schopností. To znamená, že inovace umožňuje aktérům efektivněji reagovat na výzvy, zvyšuje jejich schopnost jednat a řešit problémy. Důraz je kladen na schopnost inovace aktivně zapojit beneficienty, optimalizovat zdroje, a zlepšovat jejich celkovou odolnost a adaptabilitu vůči budoucím výzvám.

Udržitelný rozvoj představuje ucelený přístup k ekonomickému, sociálnímu a environmentálnímu rozvoji, jehož cílem je uspokojit potřeby současných generací, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Tento koncept vznikl v reakci na rostoucí obavy ze škodlivých dopadů lidské činnosti na planetu a na skutečnost, že hospodářský růst by neměl být dosahován na úkor životního prostředí a sociálního blahobytu. Udržitelný rozvoj usiluje o rovnováhu mezi hospodářským růstem, sociální spravedlností a ochranou životního prostředí a podporuje dlouhodobou perspektivu, která zohledňuje vzájemnou závislost těchto dimenzí.

Díky zohlednění vzájemné provázanosti ekonomických, sociálních a environmentálních faktorů podporuje udržitelný rozvoj odpovědné využívání zdrojů, spravedlivé rozdělování přínosů a zachování ekosystémů pro budoucí generace. Novodobé definice udržitelného rozvoje, například s kterou pracuje kompetenční rámec Evropské komise pro udržitelnost (GreenComp), jdou o krok dál a ve své definici zohledňují potřeby nejen nejen lidských generací, ale i ostatních forem života: “Udržitelnost znamená upřednostňovat potřeby všech forem života a planety tím, že se zajistí, aby lidská činnost nepřekračovala meze naší planety.”

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se zaměřuje na rozvoj schopností a znalostí, které umožní lidem žít a pracovat v souladu s principy udržitelnosti. Jeho cílem je přispět k vytvoření společnosti, která je schopná se vypořádat s výzvami souvisejícími s udržitelností v oblasti ekonomiky, sociálních vztahů a životního prostředí.