Bez vody se stavba zřítí. Václav Cílek přinesl do Jihlavy lekce z minulosti pro budoucnost krajiny

“Je přece jenom velké štěstí žít v zemi, která má hodně řek,” říká Václav Cílek, a na plátně za ním vidíme mapu vodních toků v ČR. Je to první obrázek, který doprovází jeho úvodní přednášku na konferenci Cesta vody 2024, která se v říjnu konala v Jihlavě. Druhý, symbolický obrázek je barokním varováním pro budoucí generace. Vidíme fotografii z kláštera v Plasích, původně založeného před téměř 900 lety.

Základy plaského kláštera jsou postavené na vodě. Klášter stojí na bažině, která byla zpevněna 5100 dubovými kůly zatlučenými do země. Na ně byl postaven trámový rošt, a až na něm vyrostla budova. Aby rošt nezačal hnít a budova se nepropadala, do základů byla přivedena voda, která zamezuje přístupu vzduchu ke dřevu. Dřevo je tak konzervované a jakoby zkamenělé. Na obrázku čteme latinský nápis Aedificium hoc sine aquis ruet – v překladu: „Bez vody se stavba zřítí.“ Fotografie poukazuje na netradiční stavební řešení, ale podle Václava Cílka ji můžeme interpretovat jako podobenství současné civilizace.

Cílek nás bere na zrychlenou výpravu po světě, kde ukazuje příklady zadržování vody v krajině od pravěku do současnosti. Vidíme staré beduínské zahrádky sklízející ranní rosu, zavlažovací systém uprostřed jordánské pouště ve skalním městě Petra, řecké a římské cisterny, bazén krále Heroda v pevnosti Masada na okraji Judské pouště nebo náměstí Del Campo v italské Sieně, navržené jako velký trychtýř pro sběr srážek. Objevujeme další důkazy lidské vynalézavosti a způsoby hospodaření s vodou v podmínkách, které spojujeme hlavně se suchem. Jde o příklady, které fungují již stovky let.

Objevujeme další důkazy lidské vynalézavosti a způsoby hospodaření s vodou v podmínkách, které spojujeme hlavně se suchem.

O vodozádržných opatřeních musíme v kontextu prohlubující se změny klimatu uvažovat i my. Cílek zdůrazňuje, že lesní hospodářství i zemědělství stojí před velkou krizí a zásadní proměnou. Uvádí, že 30–50 % lesů severní polokoule bude nějakým způsobem postiženo změnou klimatu. Ilustruje to na příkladu proslulých Královských botanických zahrad, Kew Gardens, v Londýně, které v důsledku rozsáhlého sucha v roce 2022 přišly o 400 stromů. Kew Gardens proto provedly rozsáhlou analýzu rizik spojených s měnícím se klimatem. Zjistily, že do roku 2090 bude vůči dopadům změny klimatu zranitelná polovina z jejich 11 tisíc stromů. V létě 2024 představily nový plán péče o botanickou zahradu, který počítá s výsadbou odolnějších stromů a s pestřejší druhovou skladbou.

Adaptace na změnu klimatu je pro českou krajinu nezbytná. Některá opatření fungují v některých krajinách, jiná jinde. Cílek přitom dodává, že „cena adaptace nás pravděpodobně dotlačí k mitigaci, tedy k omezování emisí skleníkových plynů.“ Opatření je nutné kombinovat, protože většina řešení jsou pouze dílčí.

„Heleďte se, z mýho pohledu je to tak, že jsme doopravdy vstoupili do velké proměny ekonomiky a společnosti,“ říká známý geolog. Je přesvědčen, že uzdravení krajiny a podpora vodozádržných opatření, téma, které je zatím pro užší skupinu zasvěcenců, se časem stane veřejným majetkem. Svůj příspěvek končí příkladem z Japonska, konkrétně adaptací po zemětřesení v Kobe. „Oni říkají, bod číslo jedna, vyměňujeme pohled rychlého zisku za pohled nebo přístup ke společnosti, která je udržitelná a dlouhodobě bezpečná.“

Konferenci Cesta vody 2024 zorganizovali Národní Ústav pro Integrovanou Krajinu a společnost AQUAINOVA. Záznam z konference, včetně přednášky Václava Cílka, naleznete zde.

Další články z kategorie Inspirace