“České krajině chybí voda. To není budoucnost, to je realita,” upozorňuje klimatolog Radim Tolasz
6 min.

7. 12. 2024
Boglárka Kurka Ivanegová
Jihlavu v říjnu navštívil klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz, který vystoupil na odborné konferenci Cesta vody 2024. V úvodu své přednášky zmínil, že název konference ho zaujal od samého počátku, protože úzce souvisí s tím, čemu se klimatologie věnuje: „Voda je ve všech třech skupenstvích základní součástí klimatického systému. Výměna mezi jednotlivými skupenstvími, výměna vody v krajině i v rámci celého klimatického systému je něco, čemu se klimatologie věnuje dlouhodobě.“
Přednáška Radima Tolasze, který Českou republiku reprezentuje i v Mezivládním panelu pro změnu klimatu při OSN (IPCC), nesla název Změna klimatu v Česku. Ano nebo ne? Na tuto otázku odpověděl stručně: “To jestli probíhá změna klimatu už je něco, na co se dneska vůbec neptáme a nemá cenu se na to ptát”. Vědecký konsenzus je silný, a Tolasz v přednášce ilustroval některé klíčové důkazy v českém kontextu.
Srážky zůstávají plus-mínus stejné, ale teplota roste. To je problém.
Klimatologie se zabývá dlouhodobými průměry a trendy. Naštěstí máme k dispozici více než dvě a půl století meteorologických měření, která probíhají v pražském Klementinu už od poloviny 18. století. Tolasz vysvětluje, že zatímco od 18. století vidíme meziroční kolísání v průměrných ročních teplotách vzduchu bez zásadních výkyvů do poloviny minulého století, od té doby se začalo i v České republice „docela významně oteplovat.“ Průměrná teplota vzduchu od té doby vzrostla o 2,2 stupně Celsia.

Tento růst teplot zasazuje do kontextu s dalším grafem. Graf průměrného ročního úhrnu srážek od roku 1881 ukazuje jen mírný klesající trend, který Tolasz označuje jako „zcela zanedbatelný.” Problém však nastává, když tato data spojíme: srážky zůstávají přibližně stejné, ale vyšší teploty vedou k vyššímu výparu. “V české krajině chybí voda. To není budoucnost, to je realita”, zdůrazňuje. “Pořád více vody se v České republice vypařuje, a když se vypařuje, tak někde začíná chybět.”
Změna klimatu a povodně: Složitý vztah
Zářijové povodně, které zasáhly velkou část střední a východní Evropy, vyvolaly snahu o rychlé vědecké zhodnocení. Skupina vědců z World Weather Attribution (WWA) pravidelně připravuje tzv. atribuční studie, které odhadují, jakou měrou přispěla klimatická změna ke konkrétní extrémní události. Tolasz však varuje před unáhlenými interpretacemi výsledků těchto studií: “Modely mají problém s extrémy, a proto je třeba k výsledkům přistupovat opatrně.” Přesto uznává jejich důležitost a na přípravě studie zhodnocující zářijové události se s kolegy z ČHMÚ podílel. Zmíněná atribuční studie přinesla několik klíčových zjištění:
Intenzita srážek: Během čtyřdenní epizody spadlo o 7 % více srážek, než by tomu bylo před 150 lety, kdy byla globální teplota o 1,3 stupně Celsia nižší.
Pravděpodobnost výskytu: Pravděpodobnost podobné srážkové události je dnes dvojnásobná oproti době před průmyslovou revolucí.
Výhled do budoucna: Při oteplení o více než 2 stupně Celsia by se do roku 2050 pravděpodobnost takových událostí mohla zvýšit až o dalších 50 %.
Tolasz upozorňuje, že atribuční studie se zaměřila výhradně na srážkovou epizodu, nikoliv na samotné povodně. „Srážky a povodně, to není přímá úměra,“ vysvětluje. Povodně ovlivňují faktory, jako je stav krajiny, její zalesnění, zastavěnost nebo připravenost záchranných složek. „Srážková událost je jenom ten spouštěč na začátku, který neříká, že ta povodeň musí být katastrofa.“

Ilustrativní fotografie: Hornosvratecká vrchovina (Wikimedia Commons, Josef Kreuz)
Adaptace a mitigace: Neoddělitelná dvojice
Tolasz zdůrazňuje, že místo otázky „Klimatická změna - ano či ne?“ bychom se měli zaměřit na to, jak na ni reagovat. Volá po rovnováze adaptačních a mitigačních opatření, protože „když budeme jenom mitigovat, tak budeme mít problémy v následujících 30–50 letech s tím, co si klimatický systém na nás nachystal. A když budeme jenom adaptovat, tak tu adaptaci za 10–30 let neufinancujeme, protože se bude situace neustále zhoršovat,“ varuje.
Jinak řečeno, klimatolog volá po rovnováze mezi snižováním emisí skleníkových plynů a péčí o krajinu. „Uhlíková neutralita znamená, že skleníkové plyny, které emitujeme, bychom měli být schopni absorbovat,“ říká. To zahrnuje péči o lesy, oceány i další ekosystémy, které už dnes pohlcují více než polovinu emisí CO₂, vypouštěných do atmosféry v důsledku lidských činností. Nicméně i jejich schopnost zachytávat uhlík se vlivem klimatických změn oslabuje.
Konferenci Cesta vody 2024 zorganizovali Národní Ústav pro Integrovanou Krajinu a společnost AQUAINOVA. Záznam z konference, včetně přednášky Radima Tolasze, naleznete zde.
Biben, M. 2024. Od roku 1961 se teplota v Česku zvedla o 2,2 stupně. Celá země jaky by se přestěhovala z Vysočiny do Polabí. Hospodářské noviny. Dostupné z: https://archiv.hn.cz/c1-67294920-od-roku-1961-se-teplota-v-cesku-zvedla-o-2-2-stupne-cela-zeme-jako-by-se-prestehovala-z-vysociny-do-polabi
NÚIK, 2024. Konference Cesta Vody 2024 - 1. část - Úvod. YouTube. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7j1GmS5DdQo&list=PLVhKr8xyRrFsMV19uh2dtO8SubfKxJrpD&index=2