Bobr v naší krajině. Ekosystémový inženýr či komplikovaný soused?

„Po dlouhých letech lidského otálení se hlodavci stali inženýry českého mokřadního projektu,“ píše se v titulce článku britského The Guardian ze začátku února [1]. Psali o nich i další světová média, včetně New York Times, a dočasně měli také vlastní stránku na Wikipedii [2].

Nečekanou slávu získala bobří rodina poté, co se jim po několikaleté práci na Padrťsku v chráněné krajinné oblasti Brdy povedlo obnovit mokřady kolem říčky Klabava. Jak uvádí Správa CHKO Brdy, „podobný cíl měl i připravený revitalizační projekt. Ukázalo se však, že není potřeba, bobři byli rychlejší. Vyřešili i zvažované přehrazení obtočné strouhy. Státu tak ušetřili zhruba 30 milionů korun” [3].

Případ brdských bobrů přinesl do veřejné debaty o návratu bobra do naší krajiny, která se v uplynulých letech soustředila spíš na škody způsobené bobry, nový pohled, a to vyčíslitelné přínosy jejich činnosti.

Proč nám bobr dělá “naschvál”?

Bobr evropský, největší hlodavec na našem území a po kapybaře druhý největší na světě, patří k původním druhům naší fauny. Jeho populace v Česku se dnes odhaduje na 15 000 jedinců [4]. Takto hojné počty ale nejsou v naší krajině samozřejmostí, bobr totiž v uplynulých stoletích už dvakrát vymizel. Tedy přesněji řečeno, byl vyhuben. Lovil se pro své maso, jeho ocas byl považován za delikatesu, a dokonce za postní jídlo (vycházelo se z úvahy, že jelikož bobr žije ve vodě, musí mít s rybami něco společného). Vzácná byla také bobří kožešina [5].

V neposlední řadě se cenil tzv. bobří stroj (castoreum), výměšek kožní žlázy využívaný v parfumerii a medicíně. Byl tak populární, že v českých zemích „již v 16. století nebylo možné uspokojit poptávku po castoreu z domácích zdrojů, což znamená, že bylo nutné ho dovážet“ [6].

Ve 20. století byly podniknuty první pokusy o jeho návrat do středoevropské přírody. Reintrodukce byla mimořádně úspěšná a dnes jsou bobři opět běžnou součástí naší krajiny. Vysočinské vodní toky osidlují v posledních 25 letech [7]. Nicméně bobři se jakožto zvláště chráněný druh vracejí do prostředí, které je jiné než to, které kdysi obývali [4, 6].

Jak v rozhovoru pre Český rozhlas uvedl ředitel regionálního pracoviště AOPK Vysočina, Václav Hlaváč, bobr se “dostává do rozporu s představami lidí o využívání vodních toků. Především tam, kde pozemky jsou intenzivně využívané až na samý okraj toků”. Práce bobrů je viditelná a výrazná, čímž “vzniká dojem, že je přemnožený, ale bobr se jen vrací do těch původních míst a narazil na krajinu, která je výrazně jiná, člověkem pozměněná”, vysvětluje Hlaváč [8].

Bobři si aktivně přizpůsobují krajinu proto, aby uspokojili své základní potřeby. Své obydlí (nory, polohrady a hrady) budují s vchodem ukrytým pod vodní hladinou, což jim zajišťuje bezpečí před predátory [9]. Stromy kácí nejen jako zdroj potravy, ale také k úpravě svého prostředí.

Hráze na drobných tocích nestaví náhodně, jejich hlavním účelem je udržení dostatečné hladiny vody, která chrání vstupy do nor. Zároveň tím rozšiřují své území a usnadňují si přístup k potravě, čím víc vody, tím více prostoru pro objevování. Díky vodním cestám se mohou bezpečně pohybovat mimo své úkryty a zároveň si vytvářejí prostředí, kde mají jistotu úniku před predátory [9].

Zatímco bobr hrabe nory, kácí stromy a staví hráze, člověk reguluje řeky, staví přehrady a rozšiřuje infrastrukturu. Tyto dva přístupy k formování krajiny se tak často dostávají do střetu, bobří mokřady narážejí na regulované prostředí, přizpůsobené potřebám lidským.

Na Vysočině bylo v loňském roce vyplaceno více než 4,8 milionu korun v rámci náhrad škod způsobených chráněnými druhy.

Zvláště chráněný, ale „konfliktní" druh

Na bobra se často nahlíží prizmatem konfliktního živočicha. Za takové se považují druhy, které "negativně, přímo či nepřímo, ovlivňují aktivity člověka – tedy buď zhoršují, nebo znemožňují užívání krajiny a jejich složek, anebo jejich vliv na krajinné složky či funkce způsobuje přímé a výrazné finanční škody či jinou újmu" [6].

Okusováním a kácením dřevin poškozují hospodářské lesy, zatímco v zemědělské krajině mohou poškozovat plodiny. Stavbou hrází mění odtok vody, což může vést k podmáčení okolních lesů, luk i zemědělských pozemků. Jsou známy i případy, kdy bobří hráze způsobily zvýšení hladiny spodní vody a zaplavení sklepů [11].

Podmáčený terén může negativně ovlivnit dopravní infrastrukturu, včetně železničních tratí, silnic a mostů [2, 12]. Bobří nory mohou oslabit hráze rybníků či jiných vodních nádrží, jejich aktivity mohou narušit průsakové kanály a snížit funkčnost protipovodňových hrází [9]. Vodohospodařům z Povodí Moravy způsobuje ročne škody v rozsahu milionů korun [10].

V některých částech republiky tak byla vymezena místa, kde je možné bobry regulovat, zejména v oblastech, kde mohou způsobit vážné škody na rybničních soustavách. Za škody způsobené bobry se vyplácejí i finanční náhrady [9].

Na Vysočině bylo v loňském roce vyplaceno více než 4,8 milionu korun v rámci náhrad škod způsobených chráněnými druhy. Největší část připadla na vydru říční (3,5 milionu korun), následovaly škody způsobené kormoránem velkým (1,1 milionu korun). Bobr evropský způsobil škody osmi žadatelům, kterým bylo vyplaceno celkem 121 tisíc korun [13].

A co když dáme škody a přínosy na jednu váhu?

Příběh bobří rodiny v Brdech ukázal, jak jde bobří úsilí v některých případech ruku (nebo tlapu) v ruce s lidským úsilím o obnovu krajiny a zadržování vody v ní, přičemž bobři tuto práci vykonávají zcela zdarma.

Svými aktivitami totiž pomáhají obnovovat technicky upravené vodní toky a posilují vodozádržná opatření, přesně ta, na která stát poskytuje dotace. Také analýza Tomáše Justa z AOPK ukazuje, jak bobří inženýrství může mít konkrétní ekonomický přínos. Ve své studii, publikované v časopise Ochrana přírody, Just vyčíslil hodnotu revitalizační práce bobrů v povodňové nádrži Žichlínek. Jedna bobří hráz, jejíž stavební ekvivalent by stál přibližně 25 tisíc Kč, přinesla ekologické přínosy odpovídající hodnotě 11,34 milionu Kč [14].

Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud je stavební ekvivalent hráze relativně levný, mohli by podobné zásahy snadno provádět i lidé. Rozdíl je však v tom, že bobři svými přirozenými aktivitami nevytvářejí jen jednu izolovanou stavbu, ale dynamicky přetvářejí celou krajinu kolem ní – zavodňují území, obnovují koryta, podporují růst vegetace a rozvoj biodiverzity. Dosáhnout stejného komplexního efektu by vyžadovalo mnohem víc lidských zásahů, technických opatření i financí.

„Chovali bychom se pošetile, pokud bychom na jedné straně financovali drahá, administrativně náročná a ne vždy zcela efektivní opatření k zadržování vody v krajině a zlepšování stavu vodních toků, a na druhé straně trpně přihlíželi ničení práce bobrů, která jde tímtéž směrem,“ píše Just [14].

Zdroj: Bobr - škůdce nebo pomocník? (AOPK ČR 2023, Youtube).

Kromě hydrologických přínosů bobří mokřady významně přispívají také k biologické rozmanitosti. Na prvním letošním jihlavském Science Café entomolog Václav Křivan z ČSOP Kněžice představil výsledky svého mapování biodiverzity bobřích mokřadů na Třebíčsku. Jeho výzkum ukazuje, že tato nově vznikající stanoviště v intenzivně využívané zemědělské krajině přitahují vzácné druhy hmyzu. K jednomu z nejvýznamnějších nálezů patří kriticky ohrožený a extrémně vzácný Ochthebius meridionalis, objevený u Račického potoka.

Křivan zdůrazňuje, že bobří mokřady nám dávají příležitost lépe poznávat přírodní bohatství regionu a zároveň napomáhají obnově ekologických vazeb v krajině. Vytvářením soustavy mokřadů propojují fragmentovanou krajinu a podporují migraci druhů. Tento efekt připomíná principy územního systému ekologické stability (ÚSES), jehož cílem je propojování přírodních biotopů pro volný pohyb živočichů a šíření rostlin. Biodiverzita brouků v bobřích mokřadech samozřejmě přitahuje i další druhy živočichů, které jsou na hmyzu závislé.

Člověk má snahu s bobry bojovat, říká Křivan, ale mnohem efektivnější by podle něj bylo najít s bobry nějakou dohodu, a nacházet řešení, jak těmto konfliktům předcházet. Množství z nich je popsaných v Programu péče o bobra evropského [9], nebo v Průvodci soužití s bobrem [6]. V praxi se již dnes uplatňují nejrůznější opatření od oplocení stromů, přes kmeny ošetřené feferonkovým postřikem, elektrické ohradníky, odvodňovací truby, přestěhování bobrů - které mají bobři odradit od práce v "nevhodných" lokalitách.

Ve VyHUBu se věnujeme mapování aktérů v oblasti udržitelnosti. Je však důležité si připomenout, že těmito aktéry nemusí být jen lidé. Příroda sama má své způsoby jak se obnovovat a posilovat svou odolnost. Bobr ji v tom může být dobrým pomocníkem. Nicméně, podobně jako s lidmi, ani s bobry není soužití vždy jednoduché. Jejich činnost přináší jak užitek, tak výzvy, které vyžadují hledání kompromisů. Jak ukazují příklady z Brd, Žichlínku i Třebíčska, nacházení kompromisů se nám v konečném důsledku může doslova vyplatit.

Další články z kategorie Globální a lokální výzvy